Následující týden čekala celý oddíl drakiáda, takže se doporučovalo, aby si každá družina vyrobila svého draka. My jsme si však řekli: NE!" takže jsme si nakonec vyrobili úplně jiné vznášející se předměty - vlaštovky. Přinesl jsem tedy na schůzku dvanáct různých návodů, hromadu papírů, fixy a nakonec také 3 ,,MEGA" papíry (k těm se však dostanu až později).      Díky tomu, že se dostavilo na schůzku jen pět kluků, tak jsme jim všem my, roveři, mohli bez problémů pomáhat a stihnout si tak vyzkoušet skoro všechny návody. Většina z nich ale byla velmi obtížná, takže nakonec po několika nepodařených pokusech jsme všichni usoudili, že si raději vyrobíme jen ty nejlehčí (výzva pro skauty, aby se nás pokusili trumfnout). Do toho jsem se já s Lukášem rozhodl, že si také vytvoříme svoji vlaštovku. Ale mnohem větší! Nakonec tedy spíše vypadá jako imperiální křižník z hvězdných válek, než jako vlaštovka, ale musím uznat, že větší jsem snad v životě nedělal (viz. fotky).      Když měl každý sestavenou svoji vlaštovku, tak si ji ještě vybarvili a mohlo se začít soutěžit. Soutěžilo se ve třech disciplínách: nejdelší dolet, nejdelší let (tzn. která vlaštovka se nejdéle udrží ve vzduchu, když bude spuštěna od zábradlí naproti vchodu do Bašty) a nejelegantněji zpracovaná vlaštovka (což zahrnovalo nejlepší vykreslení, nejoriginálnější název a tak...).      Nakonec nám ze soutěže vzešlo toto umístění:      1) Honzík      2) Kuba      3) Štěpán a Mates      4) Matyáš      Všem bych rád poděkoval za účast v soutěži a chtěl bych je tímto ještě jednou pochválit za jejich šikovnost a píli. Snad se nám podaří zase někdy provést něco podobného.   Všechny fotky                                                                                                 Packa

Kdo by si chtěl přečíst Packovo povídky, nechť si klikne zde:

 Fotogalerie z výpravy a 18 fotek od Ozzíčka

Fotky z hradu i mimo něj tady ...     a ještě další spousta Ozzíčkovo oprásků zde ...

... a ještě Ozzíčkovo časosběrná videa: Nádvoří, Hvězdná obloha

Den Země - úklid naší planety u rybníka a na Slandě

Skautská velikonoční šupačka

21.4.2014   Účastníci: Tučňáci: Drsňák Jaguáři: Fanda Lemuři: Křeček, Ušák, Ozzíček, Packa, David Šéfi: Tenisák, 100N .... další fotodokumentace ze šupačky

Oddílová výprava do zooparku v Zájezdu

Oddílová výprava do Lán

Jak to viděl Drsňák:        Ráno jsme se sešli v 7 hodin (to bylo velice brzy) na zastávce č. na autobusovém nádraží. Moc hezky nebylo, protože celou noc pršelo a dnes taky. Autobusem jsme nejdříve odjeli do Kladna a tam čekali na autobus do Lán. Poté co jsme dojeli šli jsme do muzea T. G. Masaryka. Pořád pršelo ale přesto jsme prošli část naučné stezky Lánská obora šli do hospody kde kdo chtěl tak měl čaj nebo coca colu (studenou). A protože pršelo tak i když byli jen dvě hodiny jeli jsme domů. Ve Slaném jsme šli na baštu a hráli hry a přitom měli i pizzu (sýrovou a salámovou) a v pět se rozešli do svých domovů.                                                                                                                                                            Drsňák©

Výprava do bungru v Drnově

Slunečného rána 8. února 2014 se před dvířky na Černou baštu, kde máme klubovnu, sešlo víc jak 20 vlčat, skautů a roverů, aby vyrazili na zhruba šestikilometrovou pouť po „Ovocné stezce“ směrem k bývalému symbolu takzvané „Studené války“ – k Bunkru Drnov, který se nachází v bývalém vojenském komplexu mezi obcemi Drnov a Podlešín. Tento bunkr byl řídícím centrem protivzdušné obrany Prahy a plně fungoval mezi léty 1985 a 2003 jako Velitelské stanoviště 71.protiletadlové raketové brigády.       I když datem měla být tvrdá únorová zima, ve skutečnosti panovalo krásné předjarní počasí a teplota vyšplhala během dne až k 10 °C. Cesta probíhala v pohodě, i když v poslední části se začaly objevovat pravidelné dotazy: „….kdy už tam budem??, ….je to ještě daleko?? Pak se za zatáčkou otevřel vojenský areál a my doputovali k bunkru. Také nesmím zapomenout na naše dva dospělé kamarády, kteří s námi prohlídku bunkru absolvovali a zavzpomínali na léta, kdy zde oba sloužili jako vojáci z povolání – naši táborovou výbornou kuchařku Věrušku a Juru, tatínka jednoho z našich skautíků. U bunkru nás již očekávali naši průvodci pan Louda a major ve výslužbě pan Chmelař, který v aktivní službě velel řídícímu „mozku“ bunkru, kterým byly „sály bojového velení“. Pan Louda nás provedl technickým zázemím bunkru, který zajišťoval život v bunkru – strojovna, agregátovna, filtrační a klimatizační jednotky, zásobníky pitné vody a očistná propusť pro případ očisty vojáků při případném chemickém nebo radiačním zamoření okolí bunkru. V sálech bojového velení jeho úlohu převzal pan Chmelař, který klukům poutavě vyprávěl o všech plánovaných možnostech protivzdušné obrany naší „Matičky Prahy“ a jejího okolí. Naše prohlídka vyvrcholila, pro všechny asi nejzajímavější částí, prohlídkou sálu s ukázkou tehdejší raketové techniky, která měla k protivzdušné obraně sloužit. Viděli jsme jak menší raketu „volchov“, tak i rozloženou větší, označovanou „S 200“, a dozvěděli se téměř vše o tom, jak fungovaly a jak měly bojovat ve vzduchu proti nepřátelské raketové a letecké technice. Téměř hodinka a půl uběhla jako voda a my se obrátili na cestu k domovu. Cestu zpět jsme zvolili opět po další části Ovocné stezky a téměř na jejím konci jsme ještě na chvíli zastavili a opekli pár buřtíků, případně brambůrků a užili si nesměle hřejivých paprsků únorového sluníčka. Pak už naše výprava vyrazila zpět k Černé baště.       Myslím, že se výprava opravdu vydařila a kluci budou mít na co vzpomínat, protože takto zachovalých objektů protivzdušné obrany moc v naší republice již dnes nestojí.         Na výpravu do „Bunkru Drnov“ vzpomínal a své vzpomínky sepsal Ivo     Jak to viděl Drsňák:        Ráno jsme se sešli u Černé bašty okolo 9:00 hodiny (vyšli jsme sice až 9:15) a šli po ovocné stezce a došli až k Drnovu. Poté jsme se přebrodili přes louže (předtím totiž pořádně pršelo) a dostali se až k bunkru, který byl velice zachovalý. V bunkru jsme si prohlédli například dieslgregátory, řídicí středisko a naváděné rakety. Po cestě jsme si u kolejí opekli buřty a šli do Slaného kolem sila. Ve Slaném jsme byli okolo 15:30 (výjimečně na čas).   Drsňák©