|
Děkujeme našim sponzorům:
pan Štěpán Horáček
MUDr. Irena Kašparová
Ing. Josef Brázda
Hlavní báňská záchranná stanice
Praha a.s.
pan Petr Houda
EfB spol. s
r.o.
IMONT, spol. s r.o.
Jste
návštěvník
od 20.6.2000
Statistiky
Copyright © 2003
Edit by
Peta
Všechna práva vyhrazena.
Aktualizace
27.06.2016
|
| |
Oddílová Vánoční desítka
(kdyby Vám snad někdy 100Nožka tvrdil, že má být správně
"Vánoční besídka" tak mu nevěřte .... Ivan)
| Po betlémském
světle (viz. níže) se konala od půl páté ještě vánoční
besídka. Medvědi ozdobili stromeček a Bobři uvařili čaj. Jako svůj program nám
potom Medvědi předvedli hru “Chcete být milionářem” . Pak jsme museli Bobry po
půlhodinové přípravě vyburcovat písničkou “My chceme pohádku”. A ti nám
předvedli stínohru, kterou nazvali “Operace”, při které na plátno, a hlavně na
zeď vylili dobrý půllitr Šikulovy náhražky krve. A na konec předvedli Pumy tři
scénky: “Zákulisí TV NOVA” ,”Red Carculku” a ”Parodii na pořad Chcete být
milionářem”. Přestávky vyplňoval Ivo svou hrou na kytaru. Když jsme snědli
většinu cukroví a rozdali všechny dárky, z kterých měli všichni velkou radost
možná dokonce větší než z cukroví, uklidili jsme klubovnu a šli domů. 100N |
Jak jsme přivezli Betlémské
světlo do Slaného
 Dnes 22.12. jsme se, jako i minulý rok,
sešli na železničním nádraží. Kdo? Letos se na doručení betlémského světla do
Slaného přihlásil Peťura, Smíšek, Blesk, Pedro, Bramboráček, Zkoumák, Míra a
já, přičemž nám zkušený doprovod dělal Ivan.V půl osmé jsme nasedli na vlak do
Kralup. Nutno podotknouti, že Ivan klidně seděl, povídal si se mnou a s Peťurou,
neodcházel na záchod, nehuboval, nehledal nikoho ve vedlejším vagónu, neburcoval
mobilem město a … no zkrátka tentokrát se nic zvláštního nepřihodilo a to
zřejmě proto, že Víťa s námi nejel (viz.
Indiánské léto níže .... ). Do Kralup jsme šťastně dorazili a
byl vyhlášen hodinový rozchod. Já jsem šel s Peťurou, Ivanem, Bramboráčkem,
Mírou a třemi petrolejkami. Prolezli jsme dva sporty, velkoobchod s hračkami a
pět ulic. Po návratu na nádraží jsme všichni besedovali s výjimkou Pedra,
který si za celé své kapesné koupil železničářskou příručku, a teď poprvé
zjišťoval, že vlak jezdí vlastně po kolejích. Na peróně
jsme potkali další bratry ze všech koutů kraje a rozdrtili jsme si navzájem levice.
V 9:15 vyskočili z právě zastavivšího vlaku dva roveři a napálili nám
petrolejky, přičemž nás stačili obdarovat různými prospekty. Peťurovi dala dokonce
jedna pěkná lounská roverka zlatě obarvený oříšek s červenou mašlí (celou
dobu jsem se divil, proč se Smíšek na zpáteční cestě dívá na Peťuru tak
závistivě, a teď, když píši tuto větu, mi to začíná být jasné). Na nádraží
ve Slaném na nás čekal bratr Bosák a společně jsme Betlémské světlo donesli na
Městský úřad. Letos si do svých domovů odneslo světlo 70 lidí
a jeden pán ho nesl pro celý penzion a smečenský farář dopravil světlo pro
obyvatele jeho obce.
Další
informace o Betlémském světle
100N |
Tři dny na chatě na Ostrově u Mšece
Tradiční
výprava na mysliveckou chatu "Ostrov"
17.11. - 19.11. 2000
Účastníci:
Medvědi - Jura, Víťa, Houbík, Blesk
Pumy -100nožka, Pedro, Míra
Bobři - Peťura, Tenisák, Smíšek, Šikula, Pavel
Ivan, Ivo a Beny
Tentokrát jsme šli na chatu do Mšece
pěšky. Sraz byl u Sokolovny v pátek v 9 :00, ale vyšli jsme asi až v 9:30. Po delší
cestě jsme na místo dorazili okolo půl druhé. Ve vyhřáté chatě na nás čekal
Ivo.Odpoledne jsme museli nařezat a naštípat dříví, což nikoho nebavilo, a tak
všichni předváděli jak se dřevo řezat nemá. Po večeři se ve tmě hrálo na
schovku s jedinou baterkou, která skoro nesvítila. Po schovce se u ohně v krbu hrály
hry a četly se strašidelné povídky.
V sobotu jsme vstávali pozdě (pro mě moc, moc brzo). Když jsme
snídali přijel Tenisák, který v pátek zůstal doma kvůli tenisu. Po snídani jsme si
začali připravovat potřebné věci k vaření oběda. Jídlo jsme směli dělat jen v
kotlíku na ohni. V 11:00 se začalo vařit. Pumy připravily hrachovou polévku. Medvědi
a Bobři kuřecí vývar. Jako druhé jídlo všechny tři družiny ukuchtily špagety. U
obou chodu se hodnotila rychlost a kvalita. Za polévku dostali Medvědi a Bobři stejný
počet bodů, protože měli stejný čas, Pumy byly o něco pomalejší, ale kvalita
všech polévek byla stejná. Špagety nejrychleji připravily Medvědi, za nimi Bobři a
pak Pumy s časovým zdržením dvě minuty. Chuťově bylo pořadí stejné jako v
rychlosti. Celkově vyhráli Medvědi před Bobrama a Pumama. Po obědě se hrála hra,
která se jmenovala Blokáda. V této hře jsou tři přístavy a mezi nimi lodě
převážejí zásoby, které mají svůj počet bodů, ale na území mezi přístavy
jsou nepřátelské fregaty, které plácnutím zásoby berou. Aby převozníci vyhráli,
musí získat dvojnásobek bodů než loupeživé fregaty. Nakonec vyhráli přístavy a
lodě. Večer proběhl jako ten páteční, jenom se víc četlo.
V neděli ráno jsme v chatě uklidili, a protože zbyl čas, stihli jsme si
zahrát šiškovou bitvu. Po závěrečném vyfocení jsme o půl jedné odjeli autobusem
domů.
Víťa a 100Nožka (na web přepsal Peťura) |
 |
 |
 |
 |
| Odkrytí sochy T. G. Masaryka Dne
28.10.2000 jsme se sešli u skautského domečku ve slaném. Zde na nás čekal bratr
Bosák, který nás rozestavěl k pomníkům s tím, že ti co stojí u
posledního pomníku půjdou na náměstí stát čestnou stráž. U posledního pomníku
jsem stál já a se mnou ještě 3 další z jiného oddílu. V 10:30 to
všechno začalo, odkrytí sochy a česká hymna, dále potom proslovy atd. Sochu
odkrýval starosta města Slaný pan Ivo Rubík. Všechno se nám líbilo, až na to půl
hodinové stání (bolely mě nohy, záda atd.)
Blesk |
Indiánské léto v "Zadní
Zemi"
Průzkumná výprava 13.10. - 15.10.2000
(100Nožka, Peťura, Tymeš, Víťa, Ivan, Beny.)
 |
Já, Tymeš,
Peťura a Ivan jsme se sešli na vlakovém nádraží. Sotva jsme nastoupili do vlaku,
zaklepal na okno Králíček a řekl nám, že na nás Víťa čeká na předměstí. Vlak
vyjel. Ivan odešel na záchod a my jsme se zapomněli podívat (mimo Peťury
samozřejmě), jestli Víťa nastupuje. Ivan se vrátil ze záchoda a jemně nás
upozornil, že jsme udělali chybu, když jsme se nepodívali. Na příští zastávce
odběhl do druhého vagónu, aby se pak zase vrátil s tím, že tam Víťa není.
Ani nebudu mluvit o tom, jak pak vzbouřil mobilem celé město, a jak v Kralupech
z toho vagónu Víťa vystoupil, ani o tom jak celé město zase uklidňoval. Prostě
jsme se ocitli ve vlaku do Děčína. Už na začátku nás Ivan upozornil, že to nebude
obyčejná výprava, a taky nebyla. Už teď si na nás připravil první překvapení.
S chladným úsměvem ve tváři nám sdělil, že neví, kam vlastně pojedeme. Pak
vytáhl mapu a rozhodli jsme se, že z Děčína pojedeme do Srbské Kamenice. Stalo
se . Vystoupili jsme v Srbské Kamenici a začali obcházet stejnojmennou říčku
zleva, ale “jejda” narazili jsme na skálu vedle říčky. “Buď vodou nebo zpátky.
Tak to radši zpátky,” rozhodla se naše společnost. Šli jsme tedy zprava a ušli asi
o pět set metrů dál. Jenže skály se na nás domluvily. Za asi 1,5 km jsme dorazili
vodou na tábořiště “Dolák” . Už byl večer, a tak jsme si šli lehnout do
blízkého kempu “Orlí Hnízdo”. Vyšplhali jsme se do šíleného kopce, uvařili si
večeři a připravili si lože. Druhý den jsme vodou urazili asi 5 km . Cestou se
vyskytovaly různé komplikace, jako třeba ohromný balvan v cestě, na který se
muselo vylézt po schůdkách a slézt po provaze. Tuto překážku Beny nepřekonal, tak
se ho Ivan s Peťurou snažili přemluvit, aby přeplaval vodou. Další komplikace
nastala, když si Peťura vzal do hlavy, že vodou nepůjde a začal přelézat
všemožné skály. Nakonec jsme z dravého proudu řeky odbočili do Mezní Louky.
Za vesnicí se tyčí k obloze skoro 90-ti stupňový svah a Ivan si usmyslel, že
zrovna tam je perfektní tábořiště. Když jsme se supěním vylezli nahoru, museli
jsme mu dát za pravdu. Kemp byl opravdu vynikající. Protože bylo teprve pět hodin
odpoledne, bylo vyhlášeno osobní volno. Až tento večer došlo na Peťurovy básně.
Skládali jsme baladu na téma včerejšího Ivanova snu o tom, jak uprostřed
pískovcových skal přejela Pedra tramvaj. Druhý den jsme sešli zpátky do Mezní Louky
a odtamtud po značkách do zastávky Růžová. Na zastávce jsem vybalil z báglu
čisté džíny, tričko a hřeben. Všichni se na mě s údivem koukali, a když
jsme jeli autobusem do Děčína, tvrdili o mě, že jedu od babičky. Domů jsme dorazili
v pořádku a včas. 100N
.... Hluboké podzimy jsou tady barevné. Ostrá, jasná červeň listí
ostružin, osik a jeřábů po suchém létě. Sedíš na skále a hledíš na oceány
lesů, na zkamenělé vlny skal. Z členitých pískovců vystupují pevné železité
lišty, talíře, lavice, římsy, voštiny, železné růže. Lesy hluboce dýchají,
voní houbami a plísněmi. Koncem října leží v hluboké puklině skalního bludiště
Sturmerova dolu ještě loňský sníh. Z nízkých smrků se ozve hýl, nejkrásnější
pták. Je snadné ho přivábit, stačí jen stejně hvízdat. Červenomodrý pták hledá
svého druha, každým jemným hvízdnutím se blíží. Nepohneš-li se, přiletí na dva
metry. Zasvítí-li mu slunce do peří, nevyměnil bys hýla za všechny rajky a
kolibříky světa. Hluboké podzimy jsou v Zadní zemi barevné .......
(úryvek z knihy Miloslava Nevrlého "Chvály Zadni země" ) |
 |
 |
 |
 |
 |
Jak bylo v létě na táboře ?
"Tábor kapek" - Údolí Malé Střely
Tábor se konal od 22.7. do
12.8.2000 na našem známém tábořišti v údolí Malé Střely u Žlutic –
kousek od Protiveckého nádraží.
Velmi úspěšná byla letos úplně nová táborová hra na motiv filmu
Hvězdná brána. Na začátku byli určeni čtyři velitelé – 100Nožka, Jura, Peťura
a Víťa a sami po vzájemné dohodě museli sestavit svá čtyřčlenná mužstva SG3 až
SG6. Mužstva, která takto vznikla byla k mé a Ivově spokojenosti celkem
vyrovnaná. Namátkou některé z etap: rozdělání ohně bez zápalek, signalizace,
Thorův vůz – závody na trati s kárami, stavba přístřešků + jednotlivci
přenocování mimo tábor, velitelé SG po jednotlivcích výsadek na neznámém místě
cca 4 km od tábora v 6.00 hod pouze s mapou – návrat do tábora, zhotovení daru
pro náčelníka, střelba na cíl (luk, vzduchovka, míček, dřevěný nůž), orientace
v terénu a nakonec závěrečná půldenní etapa.další podrobnosti ....
Ivan |
 |
 |
 |
|
Květinový den IV. ročník
Dne 9.května 2000 se všechny
skupinky sešly ve skautském "Domečku" na Sadech, aby byly seznámeny s
podrobnostmi nastávajícího dne. Středa 10. května byla tím naším dnem D, tento den
jsme se rozestavěli na určená stanoviště ( u prodejny Batelka, u prodejny Pánek, u
Komerční banky, u Spořitelny, u prodejny Plus a na Náměstí T.G. Masaryka ). Všichni
jsme předpokládali, že 30 ks květinek měsíčku lékařského se stužkou budeme na
stanovišti prodávat až do večera. Kupodivu jsme se mýlili, protože bylo vyprodáno
již během 15 - 45 minut. Po vyprodání květinek jsme vybrané peníze odevzdali br.
Judlovi a ten je odvezl do banky na Kladně, kde byly převedeny na konto ligy proti
rakovině. Této akce jsme se zúčastnili letos poprvé a věříme že bude další rok
znovu.
Vtipné situace: Vtipných situací bylo mnoho, např.: Když jsme požádali starší
paní o příspěvek bylo nám odpovězeno: "Ó nešťastní kluci, vy máte rakovinu
a chcete přispět" nebo další paní "Kluci tak mi tu kytičku
přišpendlete a já vám dám 20 Kč; a v tu chvíli zjistila, že si doma nechala
peněženku. A tak to šlo dál a dál ....Blesk
|
Zpět na předchozí stranu ....
|
