3. Oddíl Stopaři - Slaný

 









 

Děkujeme našim sponzorům:
 
pan Štěpán Horáček
MUDr. Irena Kašparová
Ing. Josef Brázda
Hlavní báňská záchranná stanice Praha a.s.
pan Petr Houda
EfB spol. s r.o.
IMONT, spol. s r.o.

 

Jste

 

návštěvník

od 20.6.2000

Statistiky

Copyright © 2003

Edit by Peta

Všechna práva vyhrazena.

Aktualizace

27.06.2016

 


                         Kronika 2002


Návštěva zvonice v chrámu sv. Gottharda

22.12.2002

Účastníci: Kuba, Luboš, Péťa, Ráček, Houbík, Skoumák, Blesk, 100Nožka, Peťura, Víťa, Ivo, Majka a Ivan

     Někdy v říjnu jsem si uvědomil, že už jsme se dlouho (naposledy v roce 1997) nebyli podívat na zvonici v chrámu sv. Gottharda. kde jsem coby kluk občas zvoníval. Vzhledem k tomu, že předchozí exkurze měly docela úspěch navrhnul na oddílové radě, že to domluvím na děkanství, všichni souhlasili. A tak jsme se sešli v sobotu před štědrým dnem v 8.45 před kostelem sv. Gottharda - moc nás nebylo, asi se někomu nechtělo moc vstávat, ale stáloto opět za to. Na zvonici na nás již čekal náš průvodce pan Pospíšil. Nejdřív bylo zvonění, zvonilo se na největší zvon Gotthard (zvoní dva lidi proti sobě) a na menšího Vojtěcha (na toho stačí jen jeden, ale protože zvon je nějak divně vyvážený, dá to docela dřinu - sám jsem si to vyzkoušel). Když dozněly zvony, jejichž dunivý zvuk z těsné blízkosti nám zněl ještě několik minut v uších, jsme se vydali na průzkum kostelní půdy. Ve východní části směrem ke Brodu jsme vyzkoušeli výhled z malých špičatých okýnek a prohlédli jsme si starý dřevěný rumpál, kterým se na střechu kostela ve středověku dopravoval zřejmě stavební materiál. Pod lávkou, po které jsme chodili byla vidět mohutná klenba hlavní lodi, která měla v některých místech malá kruhová okénka. Při pohledu dolů do hlavní lodi na podlahu kostela o desítky metrů níže, měl člověk docela smíšené pocity. Na závěr, při odchodu po úzkém točitém schodišti, jsme se ještě na chvíli zastavili na kůru, prohlédnout si (a poslechnout) vzácné varhany. Museli jsme být  však co nejvíce potichu, protože již probíhala nedělní bohoslužba. Dole před kostelem jsme se nakonec ještě vyfotili.

Ivan       


Betlémské světlo 2002

21.12.2002

Účastníci: Blesk, Skoumák, Tenisák, 100Nožka, Peťura a Ivan

     Začnu pro někoho nepříjemnou zprávou, museli jsme vstávat před sedmou hodinou, protože v 7:30 nám jel rychlík do Kralup nad Vltavou. Po příjezdu jsme se rozdělili do menších skupin a šli jsme se podívat do centra, kde bylo mnoho věcí k vidění. Tenisák zde například zkoušel prodavačku, která ve svém krámu prodávala airsoftovou M16 a dělal, že o ní nic neví, přitom jí má důkladně nastudovanou a ví o ní snad vše (v diskusi s prodavačkou musel několikrát poopravit její údaje). Já jsem zase v obchodě se sportem dokazoval, že firma Blizzard si nechává dělat běžky od českých firem a k mému přesvědčení jsem podal i důkaz. V 10:30 přijel vlak se světlem, po tom co jsme si napálili a dostali mnoho letáků jsme jeli zpět do Slaného. Cestou všichni luštili skládačku od Stonožky, který nám jí dal darem k vánocům.

     Po příjezdu do Slaného jsme se těšili na Městský úřad, kde se světlo rozdávalo dalším zájemcům. Po chvíli nám dorazily "posily" z 1. a 2. oddílu. Byli zde i redaktoři od Slánských listů, s kterými jsem jako mluvčí udělal menší rozhovor doprovázený doplňovacími odpověďmi Stonožky. Za tuto dobu jsem se docela pobavil jako vždy a to je na tom to nejlepší. Vše skončilo asi v 19:00 po rozloučení a zamčení vestibulu MěÚ jsme odešli domů. Letošní rok byl v rozdávání světla slabý a doufáme, že příští rok bude lepší.

Blesk        


Vánoční skautská 10° teda besídka

20.12.2002

Účastníci: skoro všichni

     No, probíhala jako každý rok, začátek byl v 16:30 a konec ve 21:00 (jen pro ty starší). Od začátku jsme věděli, že vedoucí přijdou až v 17:00, a tak jako každým rokem jsme namalovali na červeno Bramboráčka, s tím rozdílem, že na rozdíl od minulého roku jsme měli připravené mýdlo a vodu. Úvodní program byl velice krátký a v 17 :00 neustále nikdo nepřicházel, tak jsme začali program sami. Napřed přišli na řadu skauti, které mám na starost já a předvedli pár veselých scének a zahráli jsme si s nimi pár netradičních her. Další v pořadí byli malí vlčáci, které má na starost Stonožka. Mezitím přišel bratr Soukup ze střediska, aby se podíval jak to u nás funguje a na konci programu vlčat odešel do skautského domečku, aby se podíval jak holky z 2.oddílu prožívají (spíše přežívají) svou besídku. Vlčata nám předvedla pro mě okouzlující scénku s voskovými figurkami o Princezně ze mlejna. V jejím středu (cca 18:25) dorazil zástupce vedoucího oddílu Ivo Hort. Pak jsme si povídali, zpívali vánoční písně, rozbalili dárky a popřáli si hodně zdraví a štěstí v novém roce, protože se přes prázdniny s většinou našich členů neuvidíme. Po odchodu vlčat domu jsme ještě diskutovali o oddíle a táboře a ve 21 :00 jsme se rozloučili a šli domů.

P.S.: Cukroví po besídce v naší klubovně zůstalo ještě měsíc než jsem si ho všiml.                                         Blesk            

(Příští rok musíme udělat vánoční 10° v sobotu nebo v neděli, abych mohl přijít včas, jinak to fakt nestíhám. Ivan)


Víkendová výprava na chatu "Ostrov"

6.12. - 8.12.2002

Účastníci: vlčata - David, Kuba, Luky, Péťa, Vašek

Jura, Tenisák, Blesk, Skoumák, Houbík, velkej Jakub, velkej Filip, 100Nožka, Peťura, Víťa, Ivo, Ivan a Benny

    Roveři  a skauti vyrazili už v pátek odpoledne, aby pro nás chatu vytopili. Vlčata jsme přivezli auty v sobotu ráno. Dopoledne jsme vyrobili zásobu dřeva a odpoledne měli roveři pro vlčata připravenou hru s hledáním lístečků s různými úkoly. Potom si ještě vlčáci budovali opevnění na bývalé tvrzi Ostrov a svedli nelítostný boj o dobytí pevnosti. Večer jsme u krbu hráli hry a vyprávěli strašidelnou pověst o Vojtíškovi. V neděli dopoledne jsme se s Víťou, 100Nožkou a vlčaty šli ještě projít a roveři zatím uklidili chatu. Zpět do Slaného jsme přijeli asi ve 13 hodin.                                                     Ivan.

Další fotky...


Náš oddíl se rozrůstá o družinu vlčat

17.9.2002

     Po náboru nových členů v září se do oddílu přihlásilo 10 nových členů ve věku 7-9 let, takže jsme založili družinu vlčat. Vedení vlčácké družiny se ujímá 100Nožka s Víťou. Skauty si bere na starost Peťura s Bleskem a Skoumákem.

Ivan


Den otevřených dveří památek ve Slaném

14.9.2002

Stejně jako v minulých letech jsme i letos otevřeli pro veřejnost svoji klubovnu, kterou máme ve středověké baště na městských hradbách. Zároveň jsme této akce využili společně se světluškami k náboru nových členů.

    Na zahradě, která je tvořena parkánem mezi hradbami jsme postavili na ukázku naše 4-metrové týpí a podsadový stan s postelemi. Počasí bylo nádherné a též počet návštěvníků převýšil naše očekávání. Příchozí byli stručně seznámeni s historií Černé bašty, mohli si prohlédnout pozůstatky středověkého opevnění; dále jsme vystavili alba s fotografiemi z naší činnosti a před klubovnou jsme nabízeli možnost zastřílet si z luků. Dětem jsme rozdávali výtisky časopisu Skaut - Junák a informační letáky z ústředí Junáka.

Ivan


Velikonoční výprava oddílové družiny do Zadní Země.

29. -31. 3.2002

Účastníci: 100Nožka, Peťura, Víťa, Benny a Ivan.

    V pátek 29.3.2002 jsme už potřetí vyrazili na víkend do Českého Švýcarska. Tentokrát byl odjezd už před sedmou hodinou ranní. Ve vlaku jsme potkali dvě střelené paní. Ivan jim začal říkat "holky z Orionky". Z Děčína naše cesta vedla už autobusem do Arnoltic. Tam začala pěší pouť. První a nečekanou zastávkou se stala vyhlídka Belvedér. Odtud je krásný výhled na údolí Labe. Zacházka se protáhla na více než hodinu. Poté jsme roklí podél potoka došli až do Hřenska. Na konci městečka nás však čekalo překvapení. Jelikož hrozí, že spadne kus skály, je silnice uzavřena. Kvůli pár metrům jsme museli přelézt strašný kopec od řeky Kamenice. A naše utrpení ještě neskončilo. Cesta na Stříbrné skály byla také pouze do vrchu. Ale tento výšlap stál zato. Pohled z převysokých skal je úžasný. Zapadající slunce ho ještě více vyšperkovalo. Protože se už stmívalo, ustlali jsme si na náhorní plošině pod širým nebem.
    Ráno jsme vstali velice brzy a vydali se na další cestu. Po chvíli jsme došli na místo, odkud byla pod námi vidět Pravčická brána. Dál jsme chtěli jít po kraji skal. Jenže v našem plánu nám zabránily cedule o hnízdění sokolů. Proto jsme museli toto místo pracně obcházet. Asi po hodině jsme opět vyšli na hraniční cestu. Cestou k Dračárně jsme objevili krásné místečko u Ponovy louky. Na vyhřátých skalách se příjemně leželo i sedělo a nikomu se nechtělo odejít. Bohužel museli jsme dál. Dračárna, to je skalní kemp, ve kterém jsme si chtěli uvařit oběd byla upravená, ale zdejší studánka čistá nebyla. V zápiskách jsme se jen dozvěděli, že strážci parku postupně ruší všechny kempy. Není se čemu divit: sami jsme našli dvě doutnající ohniště. Od tohoto místa jsme kráčeli ke skalnímu hradu Šaunštejn a k Vysoké Lípě. Tam jsme si dali polévku na zahřátí. Posilněný Ivan dostal dobrý nápad, a tak jsme k "Doláku" sešli Kostelní stezkou. Z hadice jsme si nabrali železitou, ale dobrou vodu. Teď jsme si jen přáli, aby nebyl obsazen Aspirin. Po dalším výšlapu jsme nalezli Aspirin prázdný. Začali jsme si kuchtit večeři. Zanedlouho přišli Vajíčko a Robin, na které jsme už čekali. Na noc jsme si já, Peťura, Vajíčko a Robin ustlali pod dvojitým převisem. Ivan a 100Nožka dobrovolně spali pod širákem. 
    Ráno jsme se rozloučili s našimi kamarády a čekala na nás 10 km dlouhá cesta na vlak. První odpočinek jsme si dali u bungru z 2. světové války, který jsme v létě o tábor čistili. Přes Srbskou Kamenici a Filipov jsme rychlým krokem došli na nádraží v České Kamenici. Tam naše putování skončilo. Nasedli jsme do vlaku a večer už jsme byli doma.

Víťa


Výprava na Vinařickou horu

??.?.2002

Účastníci: Blesk, Bramboráček, Ivan, Zkoumák a já

   V 8:30 jsme se sešli u modelářského střediska. Z důvodů malého počtu účastníků (Blesk, Bramboráček, Ivan, Zkoumák a já) se nekonal předem připravený orientační běh, a tak jsme mohli rovnou přejít na hlavní program. Tím byl pěší výlet na Vinařickou horu. Přes spoustu zajímavých remízků, Boží hrob a slánské letiště jsme se dostali až těsně pod cíl naší cesty. Pustili jsme se na krkolomný výšlap, který nám však ke konci překazila vrstva rozdroleného čediče. Tuto překážku se podařilo zdolat jen třem účastníkům, zatímco ostatní dva museli překážku obejít. Ve skrytém postranním kaňonu jsme si rozdělali oheň a uvařili oběd. Cesta zpátky už ubíhala rychleji a díky tomu se v pět hodin mohli naše rodiče radovat z návratu svých ratolestí.

100N


Ve Ferdinandově soutěsce se zřítila skalní věž.

    V neděli 3.2.2002 zjistili zaměstnanci Správy NP České Švýcarsko velké skalní řícení ve Ferdinandově soutěsce u Všemil o celkovém objemu cca 250 m3 (500 tun). Ze strmého pravobřežního svahu se zde velká skalní věž zřítila až do koryta Kamenice a množství skalních bloků přehradilo řeku....

..... a my jsme si loni v létě klidně kousek odtud u Doláku mýrnyks týrnyks tábořili.                      Ivan
 

Vylepšujeme družinový systém !!! (?)

   Od února 2002 jsme na základě rozhodnutí oddílové rady vytvořili nové družiny : Jaguáry a Mravence. Jejich složení vzniklo hlasováním členů oddílu. Od tohoto opatření si slibujeme, že by se měl zvýšit zájem o činnost družin a zároveň návštěvnost družinových schůzek.

Ivan 

Zpět na předchozí stranu ....