3. Oddíl Stopaři - Slaný

Jste

návštěvník

od 20.6.2000

Statistiky

Copyright © 2003

Edit by Peta

Všechna práva vyhrazena.

Aktualizace

                         Kronika 2004

David

    Skauti byli na chatě už od pátku a vydatně topili aby se tam dalo vegetovat. A v sobotu dopoledne se dělalo dřevo a k obědu byly pro změnu špagety s kečupem - no a hádejte kdo je ukuchtil - no přece Tenisák ještě s někým, ale zrovna nevím s kým. David zapomněl ve svém vyprávění na pouštění lodiček, to se mi moc líbilo, až do tý doby, než začal 100N dělat pokusy s lodičkama z víček od petek a lavór byl plnej různejch převrhnutejch vraků.

Pozn. redakce

Účastníci: David, Adam, Míša, Packa, Kuba, Hafík, Jakub Hájek, Trenér, Fialka, Veverka, Piraňa, Fanda, Torobyk, Jura, Pepé, Píťa, 100Nožka, Peťura, Tenisák, Pedro, Ivo, Ivan a Benny.

Toncek

Ivan

Vzpomínky na letošní "Tábor amatérů"     

7. - 9.4.2004

1. protokol o výpravě

Téma: Kdysi v dávnověku, když na této planetě nebylo žádné státní zřízení, možná že ještě před tím, než opičího tvora napadlo použít k pohybu své zadní končetiny, vytvořila příroda, jestli to příroda byla, jedinečný úkaz. Pískovcovou skálu uprostřed polí a lesů u Podlešína. V širokém okolí se přitom nenachází jediný podobný kámen, který by bylo možno zdvihnout a hodit do rybníka.

Úkol: Vytvořit výpravu a tento úkaz z blízkosti prozkoumat. Jelikož renomovaní vědci z celého světa nedokázali dosáhnout uspokojivého závěru, byl vytvořen projekt vyšetření objektu dětskýma očima.

Pomůcky:  Adam, Bobek, Honza,  Míša, Ládik, Packa, Petr, Trenér, Píťa, Mirek, Martin, Honza, Jakub, Jirka, 100Nožka, Peťura, Víťa, Ivo a Ivan

Postup: V sedm čtyřicetpět jsme odfičeli vlakem do Želenic. Vlčata fascinoval pohled na skládku okolo železniční stanice a někteří prohlásili, že když takový nepořádek mají dospělí, tak oni si taky pokojíček uklízet nebudou. Asi kilometrovou procházku do vesnice jsme zvládli během pár minut. Skauti vyrazili hledat pana starostu, aby nám odemkl zvoničku a vlčata mezitím okupovala místní hřiště.

     Zvonička se všem nesmírně líbila a potom co ještě všichni dostali pohledy od pana starosty se nám vůbec nechtělo pryč. Ale odejít jsme museli. Na konci šipek, které nám tu Víťa zanechal nás čekala Podlešínská jehla. Pískovcová skalka hned vyhnala skauty nahoru a vlčata aspoň do jeskyňky.

     Po buřtech, opečených na ohýnku, byla rozpoutána bitva Skotů s Angličany, kterou vyhráli obě skupiny jednou. Hra všechny ohromně bavila a vyrušil nás až nález mrtvého kalouse ve skalní štěrbině. Prozkoumání mrtvé sovy však zabránila ztráta Adamova nožíku po dědečkovi, a tak se všichni museli vydat na louku hledat. Nožík zůstal nenalezen a Adam tvrdil, že ho táta zabije.

     Ale nezabil, naopak ho ve Slaném po příjezdu přivítal a rozešli jsme se domů.

Závěr: Úkaz zůstal neobjasněn, zato byla objevena nová skvělá hra a mnoho nádherných zážitků.

Hory v Tanvaldu byl další nezapomenutelný zážitek do naší skautské sbírky. Když jsme z po střechu narvaného automobilu vystoupili u Holanských rybníků, abychom si prohlédli příhodná tábořiště, a místo sněhu nás přivítalo větrné jarní počasí, trochu jsem se obával zda netáhnu lyže zbytečně. Ale Jablonecká krajina mě vyvedla z omylu. Zasněžená cesta k chatě dokonale reprezentovala ostatní okolí. Sníh nebyl sice na sjezdování úplně dokonalý, ale hlavně že byl. Navyklý ostrému sportovnímu tempu všech mých ostatních hor byla tato rekreace opravdu relaxací. Střídání urolbovaných svahů špičáckých s uježděnou loučkou u Pavla, stejně tak jako vstávání v devět ráno je snem každého povalečského lyžaře. Přesto jsem se nejvíce těšil na sportovní – ostrý – „výlet“ na běžkách. Kuba byl s babičkou Pláničků zanechán doma a ostatní se, i přes tento týden mimořádně mrazivé počasí, vydali na výlet přes celé Jizerky. Ostré tempo nasazené již od začátku Tenisákem nám vydrželo až do konce a bylo přerušeno jen u polévky v chatě Jizerka. Přejeli jsme snad všechny hřebeny co tyhle hory mají, a tak nebylo divu, že vdolky s povidly, které připravila domácí hlídka, nám skutečně přišly k duhu. Vesměs slunečné a relaxační prázdniny jsme si pořádně užili.          100Nožka 

      Na běžkařské výpravě pod vedením Tenisáka se nám zrovna moc nevydařilo počasí, ale přesto jsme prošli (nebo spíš prosvištěli?) pěkný kus Jizerek - autobusem do H. Polubného, kde jsme zakoupili zapomenutou mapu a pak na Jizerku (polévka a nesušit věci na topení), okolo bunkru a Jezdeckou cestou na Smědavu, dále na Knajpu, kde jsme se na chvíli schovali před větrem v zlatokopecké chajdě a pak už přes Mariánskohorské boudy a Albrechtické sedlo do Tanvaldu a za tmy domů. Kuba s babičkou už na nás netrpělivě čekali.          Ivan