6. – 8.5.2017
Bobři: Vojta
Jaguáři: Ondra, Vojta
Tučňáci: Honza, Drsňák, Peťarda, Míra
Lemuři: Ušák, Ozzi
Šéfi: David, Ivan & Bárny
V sobotu jsme měli sraz v 7:20 u vlakového nádraží. Sešlo se nás jedenáct a Bárny.
Vyrazili jsme přes Kralupy (čekalo nás již tradiční hodinové čekání) přes Ústí nad Labem do Děčína. Pak přes Bad Schandau do Mikulášovic. Já osobně jsem zjistil, že jsem v Německu až před Bad Schandau. Říkal jsem si, že domy kolem jsou na Česko moc upravené. V Mikulášovicích jsme nabrali směr k Bílému potoku kudy prochází hranice. Hranici jsme přes potok pořád přeskakovali, takže jsem za den byl asi 20x v Německu. Pak podél potoka dále a kolem památníku pochodu smrti. Pak Temným dolem, kde Ušák ztratil turbánek. Na široké cestě jsme poprvé narazili na auto se strážcem Smithem. Na jeho doporučení jsme upravili směr cesty a vydali se k Hadímu prameni, kde jsme nabrali vodu a potkali trampy, které jsme pak ještě několikrát potkali. Pak kolem ptačí rezervace (po cestě jsme kousek odbočili podívat se na pozůstatky kamenného uhlířského domku a pece na kolomaz) k Černé bráně, kde jsme si zacachtali v říčce a zazpívali při kytaře s trampy. A pak směr Můstkový důl. To byla divočina, jak má být. Některé boty jsou mokré ještě teď. Poté kolem ,,čistého“ rybníčku na vršek Sokolího vrchu. Tam byla večeře a šli jsme hledat převis, pod kterým se ukryjeme. Nebyl moc velký, ale nám stačil.
Druhý den jsme navštívili jedno přísně tajné místo a pokračovali k sv. Eustachovi a po Úzkých schodech směrem na Tokáň. Tam jsme měli polévku, až na Drsňáka a Honzu, kteří se ukempili ve skalách. Potkali jsme opět trampy, které jsme už znali a také podruhé strážce. Pak Panenská jedle a zaniklá ves Zadní Jetřichovice, kde jsme potkali zmiji a ti odvážnější skočili do říčky Křinice. Poté jsme šli Hlubokým dolem. A najednou jsme z dálky na cestě viděli auto! Každý zaskočil za nějakou skálu nebo smrček. Byl to potřetí strážce – a tentokrát opět Smith.
Prohlédli jsme si rytiny jelenů na skále na konci Hlubokého dolu a pak neslyšně zalezli do jeskyně, kterou našel Ivan, snědli večeři (všichni si dělali srandu z mého švýcaráku, do příští výpravy si musím pořídit pořádnou kudlu), vyrazili na malou procházku na rozehřátí a šli spát. Spaní pod širým nebem (vlastně pod velkým převisem) byl velký zážitek. Ráno byla strašná kosa, ale u Malé Pravčické brány již bylo teplo. Můj mobil byl tak pomatený, že mi chodily SMS „Vítejte v Německu“. Dole pod bránou jsme všichni členové výpravy kromě Bárnyho vylezli ( !!a zase žebříky!!) na loupežnický hrad Šaunštejn, pak jsme šli přes Vysokou Lípu. Poté jsme hodně klesali k Dolskému mlýnu kde se natáčela např. Pyšná princezna, Ztracený princ a nebo Peklo s princeznou. A pak k místu kde jsme měli v roce 2001 a 2009 tábor. Pak jsme si nabrali vodu z vrtu a její železitou chuť jsem cítil ještě v Kralupech na záchodě 🙂 Z vody jsme si uvařili čaj a hurá do restaurace LÍPA na smažák atd. Pak v nás hrklo, když nám paní z hospody řekla, že náš autobus už odjel. Nakonec přijel přesně a Auf Wiedersehen Böhmische Schweiz!!!!
Krásná výprava a těším se na další!!!!!
Ondra