Sešli jsme se v sobotu ráno na autobusáku. Plni nadšení jsme nastoupili do plně narvaného busu a vyrazili přes 2 přestupy do Unhošti. Cestou jsme se přesunuli do roku 1943, ve kterém se celá výprava symbolicky odehrávala.
Nedaleko Unhoště nás čekal srub s názvem Štáb, který se pro nás na příští dva dny stal útočištěm. Tam jsme našli zprávu od odbojáře bojujícího s nacisty, s žádostí o pomoc. Tuto žádost jsme přijali a tak jsme se odpoledne vydali na vrch Brdce, kde měla být ukryta další indicie. Nejdřív jsme ale všichni dohromady uvařili oběd. Vlčata krájela cibuli, mrkve, papriku, uzený a strouhala sýr a připravovali omáčku. Roveři k tomu pak připravili těstoviny. Myslím, že mluvím za všechny, když prostě řeknu, že to byla mňamka.
Cestou na Brdce jsme si zahráli jednu plížičku a pak za občasných výkřiků ,, Bomba “ ,, Povodeň” ,,Schovka” , které nás doprovázeli po zbytek výpravy, jsme vyšplhali na vrchol, kde se nachází opuštěná bouda se zvláštním podzemím, ve kterém jsme našli zkrvavenou zprávu od odbojáře, která nás odkázala na nedaleké zbytky po rádiovém vysílacím středisku Studánka. Po prozkoumání tohoto komplexu jsme objevili vysílačku, díky které jsme konečně mohli s odbojářem navázat kontakt.
Ze Studánky jsme už směřovali směrem ke Štábu, protože se začalo smrákat. Cestou nás potkala nepříjemnost, v podobě ztráty vysílačky, ale Ivo s Packou jí po úmorném hledání našli. Zbytek cesty jsme se bavili prostým přehazováním míčku mezi námi. Už za tmy jsme dorazili k vodopádu nedaleko našeho nocležiště, kde jsme na zchátralé lávce našli další indicii.
Večer jsme si opekli buřty, sehráli improvizační scénky a zazpívali si za zvuků Ivovy kytary. Zároveň nás čekala noční bojovka, při které bylo úkolem proplížit se kolem hlídkujících členů gestapa, k tajnému zprávě, kterou jsme potřebovali na další den. Všichni se tak umě plížili, že gestapáci neměli šanci je najít.
Po rozcvičce a snídani jsme se vydali na další výlet. Tentokrát bylo naším cílem, projít kolem 5 mlýnů, u kterých jsme potřebovali zjistit různé informace, abychom mohli splnit úkol, co po nás odbojář potřeboval. Cestou jsme vyšplhali na Vysoký vrch. Svému jménu opravdu dostál, protože nám poslední úsek dal vážně zabrat.
Odměnou pro nás byl krásný výhled z rozhledny. Užili si ho ale jen ti odvážní z nás, protože se vyhlídková plošina tyčila úctyhodných 6 metrů nad zemí a vedl k ní strmý žebřík.
Další odměnu za naše putování, jsme si už užili všichni. V hospodě pod Vrchem jsme si dopřáli pořádný oběd, s tak velkými porcemi, že jsme všichni měli problém je dojíst. Za sychravého počasí jsme se vydali dál přes lesy. Při zastávce jsme si zahráli Babu a pak pokračovali směrem k poslednímu mlýnu nedaleko Štábu. U něho jsme si zahráli Mrazíka, abychom se zahřáli a pak jsme šli do Štabu, odkud jsme odvysílali požadovanou zprávu do Anglie. Za to jsme získali souřadnice, kam byl shozen balíček s krycím názvem ,,Mouka“.
Naneštěstí byl zachycen na soše vodníka uprostřed rybníku, ale i s tím jsme si poradili a ,,Mouku”, ve které byla sladká odměna, jsme získali.
Pak už nás čekal jen úklid a dlouhá cesta busem. Přestupovali jsme na Kladně, kde jsme volnou hodinu využili návštěvou dětského hřiště. A pak už opravdu nastala cesta domů.
Sepsáno Mikešem
Zůčastnění
Gepardi: Tygr, Kuba Z., Pavouk, Patrik, Dominik, Matouš, Marek, Pepa
Lemuři: Mikeš, Bessie, Brzdař, Míra
Vedení: Packa, Fanda, Ivo
Foto: ZDE