18-20.5.2018
jak to viděl Fanda
V pátek 18.5.2018 jsme měli odjíždět na víkendovou výpravu sraz byl v 15:55 na Baště, ale nějací netrpělivci tam byli už dříve. Na Baště jsme našli jen bednu, na které bylo napsáno: Otevřít přesně v 15:55. Tak jsme tak učinili. V ní každá družina našla obálky a instrukce k výpravě. Družina roverů (R+R) a Tučňáci měli jet do Prahy autobusem a Bobři vlakem. My jsme odjížděli až okolo páté, takže jsme měli dost času na to nastudovat instrukce. Když jsme nastupovali do autobusu, tak nám řidič dal další obálku – což nás překvapilo. V autobuse jsme vyluštili část šifry, a tak jsme věděli, že se musíme na Karlův most a odsud nás obrázky dovedli až k Japonské ambasádě, kde jsme potkali Tučňáky, tam jsme dlouho luštili šifru, a po malé nápovědě jsme pokračovali na Kampu, měli jsme malý klíček, a tak jsme tušili, že další cíl naší cesty nám prozradí jeden ze zámků na Kampě, ale tady jsme si vyzkoušeli na živo přísloví „Hledat jehlu v kupce sena.“ Toto nám zabralo asi tak hodinku nebo dvě, museli jsme párkrát volat o další nápovědy, ale nakonec jsme ten zámek našli. Tento zámek nám poradil otevřít další obálku a ta nás nasměřovala do pražské kanalizace, do které jsme se měli dostat z Náplavky. Když jsme se dostali ke vstupu do kanalizace, tak tam stálo auto Městské policie, a tak nás Duch shora varoval, že máme být velice obezřetní. První vyrazili Tučňáci a dvacet minut po nich jsme vyrazili my – R+R. Pražská kanalizace byla docela zábavná, když jste však nespadli do vody (Sagan). Ve stoce jsme našli turistickou mapu s označeným místem na přespání. To místo byl ostrov ve Vltavě u obce Davle. Autobusy nám jezdili každou půl hodinu, takže vůbec nevadilo, že je asi půl jedenácté večer. Celou cestu jsme pročítali instrukce od americké armády jak přeplavávat řeku. Když jsme po jedenácté dorazili do Davle tak jsme vyskákali z autobusu a vyrazili jsme přes silnici k řece. Vyzkoušeli vodu, a vyhodnotili, že je voda hrozně ledová. Zkoušeli jsme volat Duchovi shora, ale nebral to. (Prý byl v kajaku na druhém břehu, ale to jsme samozřejmě nevěděli.) Nakonec jsme spali na břehu.
Druhý den jsme ráno v osm rozbalili další obálku, a trochu se zděsili, protože další indicie byla na ostrově. Tak si ti odvážní z nás dali věci do igelitových pytlů, a po krátké poradě a velkém hecování naskákali do vody a co nejrychleji plavali na druhý břeh. Tam se ti, co neměli mokré věci oblékli a začali jsme hledat nápovědu. Tu jsme nemohli najít, a tak nám Duch poradil a my zjistili, že indicii někdo přemístil a zničil, ale po krátké poradě s Duchem jsme zjistili, že máme pokračovat na rozhlednu Pepř. Tam jsme našli další informaci, že musíme ke štole sv. Josefa a Antonína. Tam byla další nápověda Přístřešek, ale družina R+R zapomněla na Pepři další indicie, takže vyrazili k nejbližšímu přístřešku, který byl na mapě asi dva kilometry, ale samozřejmě tam nic nenašli. Po poradě s Duchem zjistili, že jsou špatně. Tuto situaci však zázrakem vyřešili a jen s krátkým zpožděním se dostavili ke správnému přístřešku ve Vlčí rokli. Tam už bylo místo, kde jsme mohli přenocovat. Během večeře přišel Duch. Byl to samozřejmě Stonožka, což jsme věděli, ale Duch shora zní cool. Po večeři jsme si zkusili slaňování pod dozorem z malé sedmi metrové stěny. Večer jsme si u ohně sdělili všechny zážitky a šli spát.
Ráno jsme se sbalili a v osm vyrazili směrem, který určil Stonožka. Nikdo nevěděl, kam jdeme, ale poslušně jsme následovali Stonožku. Během cesty nám předčítal Sagan – misionář z knihy O Krišnovi, kterou si v pátek koupil, protože si myslel, že je to nápověda od Ducha/Stonožky – nebyla. Okolo půl jedenácté jsme dorazili Týnce nad Sázavou. Tam nám v kempu u řeky řekl Stonožka, že jedeme na vodu, a tak jsme si dali věci do barelů, pytlů a někteří si dali spacáky k Ivovi do auta, který přijel jet vodu s námi. Naše posádka čítající sedm lodí směle vyrazila směr Pikovice. Hned ze začátku se cvaknul Sagan s Peťardou, a pak dlouho nikdo. Po chvilce pádlování jsme si dali oběd ve stánku u řeky a po krátké pauze jsme vyrazili dál, protože jsme museli stihnout vlak. Ale to by nebyla výprava od Stonožky, kdyby se jelo celou dobu v pohodě. V Sázavě bylo za posledních sto let nejméně vody, a proto jsme museli kličkovat mezi kameny, abychom jsme se nezasekli nebo hůř nepřevrhli, ale pak přišle kritický úsek, kde jsem se nejprve cvaknul já s Ozzim. Snad všechno nám odnesl proud, ale většinu našich věcí pochytal Ušák s Honzou včetně lodi, ze které nám i vylili všechnu vodu, ale když nastoupili oni do lodi, tak se převrhli oni. Problém byl však, že jim uplavalo pádlo, a tak nemohli pokračovat. Pádlo jim naštěstí chytli další vodáci. Ivo a Stonožka jim to pádlo dovezli, a tak jsme mohli pokračovat dále do Pikovic. Chvíli po Ušákovi a Honzovi se zase převrhl Sagan s Peťardou a Saganovi uplavali brýle. Pak už se nikdo necvaknul. Když jsme dorazili do Pikovic a vrátili jsme lodě, tak jsme se převlékli do suchých nebo spíše sušších věcí a vyrazili na vlak, který byl kousek. Vlakem jsme jeli do Prahy na Hlavák (Hlavní nádraží), po přesunu na Masarykovo nádraží jsme jeli do Kralup a pak motoráčkem domů. Do Slaného jsme dorazili v 19:24. Trochu zničení, ale plní zážitků jsme se rozešli do svých domovů.
Fanda – One of Good Luck Boyz
——————————————————————————————————————————————
jak to viděl Drsňák
Začali jsme ve Slaném na Černé Baště. V 15:55 jsme otevřeli truhlu, ve které byly pravidla hry a dvě obálky pro každou družinu. Prvním úkolem bylo dostat se do Prahy. Při kupování (koupi (podle Ondry)) jízdenek jsme dostali další obálku. V této obálce byly fotky, šifry a mapa centra Prahy. Po příjezdu do Prahy jsme si vzali letáček s čínskými znaky od meditujících osob. Bobři si po příjezdu do Prahy koupili knihu o náboženství Hare Krišna. Poté jsme plnili úkoly v centru Prahy jako například Šifra na japonském velvyslanectví nebo najít jeden zámek na zábradlí s opravdu mnoha zámky. Následně jsme šli na výlet do potoka pod zemí. Tam jsme vstoupili z náplavky, kde hlídali policajti. V kanalizaci jsme šli nejprve po chodníčku a poté i v potoce. Další indicii jsme našli v jedné postranní trubce. Poté co jsme vylezli z kanálu před zraky udivených lidí jsme pokračovali na Smíchovské autobusové nádraží. Autobusem jsme se dostali k Ostrovu u Davle, na který jsme měli přeplavat ale, jelikož byla tma a studená voda tak jsme spali na břehu.
Druhý den jsme šli spát a ráno skupina odvážných plavala pro další indicii. Po dni chození jsme končili ve Vlčí rokli. Večer jsme ještě slaňovali ze skály a šli spát.
Třetí den začal pochodem neznámo kam. Tento pochod skončil v Týnci nad Sázavou, kde se k nám přidal Ivo. Všichni jsme poté nastoupili na kánoe a jeli po Sázavě do Pikovic. Ze sedmi kánoí se převrhly tři. V Pikovicích jsme nastoupili do vlaku a dojeli domů.
Podle mého, velice subjektivního, názoru se výprava Stonožkovy povedla a zdálo se, že se líbila i ostatním.
Drsňák
Bobři: Peťarda, Sagan, Adam, Mikeš
Tučňáci: Drsňák, Ondra, Pepan, Jonáš
Lemuři: Fanda, Honza, Ozzi, Ušák
Vedení: Duch 100N