Jak to vidí Peťura - před odjezdem

     Letos na tábor jedeme na bezva místo mezi "SKÁLY" do Dolského Mlýna u řeky Kamenice. Největší problém jsme předpokládali s Národním parkem České Švýcarsko. Ivan poslal žádost a  během měsíce přišel souhlas, že teda můžem. Musíme se chovat samozřejmě podle Řádu NP ( takže asi Houbíkuv fotbálek nebude ( jsem v celku rád ). Budem muset taky zmáknout pár brigád v okolí. Dále jsme se dohodli s děčinskými skauty, kteří jezdí na toto místo už několik let, ale hlavně jsou zdejší a mohou s NP spolupracovat celý rok. Vznikl však jeden problém, Děčíňáci chtěli na tábor v naši obvyklou dobu ( od 25.7. do 15.8. ). Nakonec jsme jim dali přednost a jedeme od 30.6. do 21.7.Snad nám vyjde počasí. Ještě se musí zařídit pošta, (u)krajinky, doktor atd. A mělo by to být  vše.

      Jak to tam vlastně vypadá? Louka má asi 60 x 90 metrů. Nic moc místa, budem se muset uskromnit nejspiš o to již zmiňovné "Houbíkovo čutací hřiště". Ze severní strany louku ukončuje řeka Kamenice, ze západni strany vysoké skály, z jižni části les z malinkýma skalami a na východní straně ohraničuje tábořiště cesta  do Kamenické Stráně a "vysoký smrk". Tentokrát náklaďák na dopravu materiálu musí být lehčí než jako vždy (vojenská Tatra). Nejspíš to bude jedna nebo dvě Avie. Protože přes Jetřichovický potok vede starý most, který by mohl žbuchnout. S vodou to je výborný - poblíž jsou hloubkové vrty s pitnou vodou. Takže už žádné 4 kilometrové závody s kárama po louce.Pěkné místo na koupání je pod mostem, který přemosťuje Kamenici, je tam hloubka asi tak 2 metry. Voda je samozřejmě studená na zmrznutí čistotného panáčka i v létě. Na nákupy se bude muset makat s baťohem do Vysoké Lípy do pěknejch schodů ( cca 1.5 km )  nebo s károu po slušné cestě do Jetřichovic ( cca 3 km ). Doufáme že i letos s náma pojedou nějaký ty roveři ( Králíček, Jakub, Vajičko a klidně i jiný, hlavně ty co umí dobře lízt po skalách a mají na to výbavičku, aby jsme (jsem) si mohli zalízt, zapadat ..... ). Představte si že máme také členy našeho oddílu, kteří radši než na tak krásné místo, chtěj někam s mašinkovým kroužkem na kole do Německa (Jura, Pedro). A !!!RÁDCE  PUM!!! "100NOŽKA" si klidně odjede na 14 dní z tábora do Norska nebo někam tam. Doufám že si to rozmyslí a radši pojedou s náma. ( 100Nožka s tim asi nic už nenadělá ) Také doufám že budu mít zase "nenaimpregnovaný" jehlan sám pro sebe.(Máme totiž jenom dva v oddíle a všichni ho chtěj, protože je SUPER ) Děkuji moc všem kteří mně ho přejí. Doufám že se tábor vydaří.

Peťura        

Jak to vidí 100Nožka po příjezdu
Po mém opožděném příjezdu na tábor jsem shledal vše v nejlepším pořádku.    Neuposlechnuv doporučení Ivanova jsem dojel nikoli do Jetřichovic, ale do Vysoké Lípy. Od tamního hřbitova jsem začal sestupovat úžasně strmou soutěskou mezi pískovcovými skalami po vytesaných schodech do kamene z dob loveckých výprav knížat a z doby, kdy se ještě mlelo obilí v Dolském mlýně. Dolský mlýn, místo, kde se natáčela před válkou Pyšná princezna, dnes už jen zřícenina. Pak mě má cesta vedla nahoru podél řeky Kamenice po vytesaných schodech do skály. Zleva se vléval do řeky překrásně čistý potůček Jetřichovická Bělá a na druhé straně Kamenice, kterou křižoval kamenný most se pod mohutným černým smrkem rozprostíral náš tábor. Prošel jsem vázanou branou, dokladem to mistrovského díla Ivanova a jeho pomocníků, a zamířil k jídelně, kde mě uvítalo táborové osazenstvo.    Alespoň trochu jsem se pokusil tímto odstavcem popsat krásné místo, kde letošní rok stál náš tábor. Ivanovi se totiž podařilo vyjednat, že se můžeme utábořit na loučce v Národním parku České Švýcarsko. Ale něco za něco, museli jsme postavit studánku u pramene pod Orlím hnízdem a vyčistit vojenský bunkr kvůli naučné stezce.    Zranění letos až na krkolomný pád Lachtana ze skály do vody nebyla naštěstí žádná. Koupat jsme se chodili k jezu u Dolského mlýna do ledové řeky. A jakou jsme letos hráli celotáborovou hru ? Jako i minulý rok SG. Jenže letos se nám výtečně podařila závěrečná etapa.    Nejprve družiny obdržely zprávu, ve které měly zašifrováno, že mají hledat u skály v táboře. Tam nalezly tenké lano, a když za něj zatáhly spadl jim dolů provaz. I uvázaly dračí smyčku a jaly se lézti pro zprávu. Ta je zavedla do skalního sklípku, odkud se vydaly k převisu, kde uvařily magický odvar a obětovaly jej bohům. Pak jim starý olezlý mnich s protější skály odsignalizoval, kde mají hledat další zprávu. A tak se stalo, že prolezly za úkoly všechny možné rokle v okolí.    Myslím, že tábor se všem účastníkům líbil, i když nám počasí zrovna nepřálo.    Účastníků nebylo mnoho, ale bylo jich natolik mnoho, že si je má chabá paměť nezapamatovala, nicméně až Ivan vyvolá fotky můžete si je na vlastní oči prohlédnout. 100N

	Tajemství Dej mi svítání až k obzoru, rosy po kotníky, poslední stín borovic a já ti zašeptám díky dej mi střípky hvězd, řežavé uhlíky, písničky kytar, a já ti řeknu díky dej mi krásu, všechno co jen tušíš a já ti dám svou duši ... Autor neznámý (z kempové knihy kempu “Tajemství” v Zadní Zemi)

Oficiální zpráva o táboře:

     Tábor se konal v pro nás neobvyklém termínu od 30.6. do 21.7.2001 na úplně novém a většině členů našeho oddílu neznámém tábořišti v romantickém údolí říčky Kamenice, na louce pod velkým Černým smrkem, obklopené vysokými pískovcovými věžemi; nedaleko od Dolského mlýna. Na tomto tábořišti probíhají skautské tábory již od roku 1968 a je domovským tábořištěm Děčínského skautského oddílu Stopa. Toto místo je pozoruhodné tím, že se nachází v nedávno zřízeném Národním parku České švýcarsko. Veškerá jednání o povolení tábora tudíž probíhala pouze se správou NPČS v Krásné Lípě.

      Úhrada za účast na táboře na dobu tří týdnů (21 dnů) činila 2.900,- Kč. Tábora se zúčastnilo celkem 15 členů oddílu včetně 2 oddílových rádců. Počet dospělých se pohyboval od 3 do 5, z toho 1-2 vůdci, 2 kuchařky (maminky), 2 roveři starší 18 let.

      Dopravu materiálu zajišťovaly dvě Avie - Pláničkovi a p. Lukáš (děda Skoumáka a Lachtana), dopravu osob rodiče s auty. První na místo přijel ve 13.00 hod Vlastík Plánička s Tymešem a Peťurou. Ostatní dorazili asi za hodinu. Já jsem přijel a Alkou trabantem až odpoledne, kvůli patálii se zubem. Letos, stejně jako každý rok, nás čekala zelená louka - ani památky po táboře. Nejprve bylo nutno posekat trávu a přenést podsady přes most na louku, mezitím vyrazil Vlasta Plánička s Avií pro krajinky na pilu do Srbské Kamenice. Dále se pokračovalo stavbou kuchyně a jídelny, latrín, umývárny a podsadových stanů (já s Peťurou jsme měli jehlan - ostatní klasická áčka), takže za víkend stál celý tábor i s malým týpkem. Během týdne jsme pak jako obvykle dodělali další menší i větší věci - jako např. stožár (nesli jsme ho přes jez u Doláku a související lávky), nástěnky, velké týpí (vyráběli jsme tyče), vůdcák, doladily se vnitřky stanů a ve čtvrtek, jako poslední vymoženost civilizace, stála brána - po loňském úspěchu opět vázaná - tentokrát působila takovým "palisádovým" dojmem. Poprvé jsme nestavěli žádný hangár, ale jako skladiště nám sloužily dva podsadové stany. Vůdcák (bouda pro Benyho) byl ze dvou starých podsad na sobě a áčka s předsíňkou.

      Zásobování tábora pitnou vodou probíhalo z hloubkového vrtu, který se nacházel v údolí Jetřichovické Bělé cca 150m od tábora směrem na Jetřichovice (rozbor vody jsme dostali od děčínských skautů). Potraviny jsme nakupovali v obchodě v Jetřichovicích u parkoviště, pošta nám chodila na poštovní úřad též do Jetřichovic. K dopravě potravin a pošty jsme využívali převážně historické kolo "Čindu" (některými členy oddílu neoprávněně přezdívané Ukrajina) a občas i trabanta zapůjčeného od Alky. Jak již bylo řečeno, palivové dříví na stavbu jsme nakoupili na pile v Srbské Kamenici.

      Ještě musím podotknout pár maličkostí, které souvisely s tím, že jsme tábořili v národním parku:

   - v táboře mohlo parkovat pouze jedno auto opatřené povolením NP (ekologický zelený Alčin trabant - snažili jsme se s ním jezdit co nejméně a schovávali jsme ho radši pod plachtu), ostatní auta musela parkovat v Jetřichovicích - buď na parkovišti u krámu nebo na Lesní správě.

   - měli jsme jednotlivě označené stromy, které můžeme porazit - převážně soušky

   - během celého tábora jsme prováděli předem domluvené práce prospěšné národnímu parku - viz níže.

1. týden tábora: 30.6.2001 - 6.7.2001

2. týden tábora: 7.7.2001 - 14.7.2001

3. týden tábora: 14.7.2001 - 21.7.2001

Zhodnocení tábora:

      Tábor byl na překrásném místě - jak řekl jeden z procházejících příznivců - jako vystřiženém z nějaké foglarovky, průzračná voda v Kamenici a tůně s písčitým dnem byly ideální místo pro koupání. Nádherné bylo také okolí tábora tvořené bludištěm skalních roklí a hlubokých lesů.

     Hluboce zaříznutá rokle s téměř kolmými skalními stěnami, měla však i svou velkou nevýhodu - zvýšenou vlhkost v táboře na dně rokle, která byla ještě umocněna deštivým počasím v posledním týdnu a špatným odvodem vody z části louky. Docela nepříjemný byl také velký turistický provoz během slunečných dnů, kdy procházelo po turistické cestě přímo kolem tábora poměrně dost českých i německých turistů. (mezi táborníky dokonce padaly i návrhy na komerční využití této návštěvnosti, např: fotografování turistů před týpkem, fotografování turistů se skautem v kroji, prodej gulášovky, účast na pravém skautském nástupu apod ...)

      V blízkosti tábora se nacházela dvě pracoviště archeologů, kteří prováděli průzkum pod vybranými převisy zaměřený na pravěké obyvatele zdejšího kraje, občas jsme je navštívili, abychom zjistili co objevili. Také si nechávali u nás v táboře přes noc svoje nářadí.

      Nesmím zapomenout ani na trampské kempy, které byly v okolí, např: Aspirin, přímo ve skalách nad táborem (snad nejhezčí kemp, který jsem kdy viděl, s výhledem do korun vysokých borovic a smrků, s překrásným západem slunce a přítulným Plchem (nechte si vyprávět od Peťury a Tenisáka, kteří zde přespávali při 3 orlích perech) nebo Orlí hnízdo ve skalní stěně naproti přes řeku. S trempy, kteří většinou o víkendech v těchto kempech tábořili, jsme neměli nejmenší problém.

     Při přípravě táborové hry letos již úspěšně pomáhali oddíloví rádcové - 100Nožka a Peťura. Velký úspěch mezi osazenstvem měla hlavně závěrečná etapa.

     Noční hlídky jsme letos opět stavěli po jednotlivcích a úspěšně jsme odrazili pokus o noční přepad tábora děčínskými rovery (nehynoucí zásluhu na tom má Jakub a Benny). Na táboře jsme zaplať Pán Bůh neměli žádný úraz ani onemocnění, ve zdravotní knize jsou převážně klíšťata a pár drobných zranění. Letos se nekonala ani kontrola z příslušné Okresní hygienické stanice.

     Opět jako každoročně nám velmi pomohly maminky Věra Hovorková a Alka Pláničková, poslední týden pomáhala s vařením také Ráčkova sestra. Velice nám též pomohli při dopravě, stavbě a bourání tábora tatínkové. Všem moc děkujeme.

Průběh tábora jsme natočili na videokazetu - na požádání zapůjčíme.

Ivan