Tábor se konal od 1.8. do 21.8.1999 u obce Ostrovec asi 10 km západně od Jesenice (okr. Rakovník) na tábořišti, které mají společně pronajaté středisko Junáka Kryrech a ve Vejprtech.

   Úhrada za účast na táboře na dobu tří týdnů (21 dnů) pro skauty narozené do roku 1987 činila 2.800,- Kč, pro mladší 2.200,- Kč.

   Tábora se zúčastnilo celkem 18 členů oddílu, z toho: 16 skautů, 1 vlče a 1 rover. Počet dospělých se pohyboval od 3 do 6, z toho 1-2 vůdci, 2 kuchařky (maminky), 2 roveři starší 18 let.

   Nákladní auto s materiálem a rodiče s auty nás dopravili v neděli 1.8.1999 ve 14.00 hod na tábořiště. Vzhledem k tomu, že tábořiště je vybaveno vším potřebným zabezpečením (kuchyně – srub, umývárna, latríny, brána, lavice a přístřešek v jídelně, táborový kruh), budovali jsme pouze podsadové stany, tee-pee a přemístili hangáry (vůdcovský + skladiště) z louky do lesa. Letos si opět, jako i jiné roky vybudoval Edizón s Peťurou dvoupatrový podsadový stan. Sáďa si postavil klasickou podsadu z krajinek pro jehlanovou celtu. Celkem stálo 16 obytných stanů včetně marodky. Také se nám moc nezdál původní malý stožár, který nebyl hoden naší obří vlajky, a tak jsme si pořídili z modřínové soušky stožár nový cca 15m vysoký.

   Zásobování tábora pitnou vodou zajišťovali členové služebních družin ze studny v nedalekém Ostrovci vzdálené cca 300m. Potraviny jsme nakupovali v obchodě na nádraží v Blatně, popř. v obchodě ve Velečíně. Poštu jsme si nechali posílat do Blatna. Dopravu potravin, pošty a dopravu účastníků k lékaři do Rakovníka jsme prováděli soukromými vozy – 1. týden Láďa se svou Felicií, 2. a 3. týden Králíček s Trabantem zapůjčeným od Pláničků. Zhruba 2x týdně jezdili na menší nákupy členové služebních družin do Velečína na kole. Palivové dříví na stavbu jsme nechali přivézt z pily v Blatně.

   Koupat jsme se chodili do rybníka Štikáče uprostřed lesů cca 300m od tábora. Peťura vzal na tábor svoji plachetnici “Optíka” a Jura nafukovací kanoi – tato obě plavidla sloužila většinou k dobrodružné plavbě po rybníku ale občas se to zvrhlo na převrhávání nebo na boj proti Vlaštovkám.

   V sousedství našeho tábora tábořil 91. oddíl skautek “Vlaštovka” z Plzně. Brzy jsme s nimi navázali čilé kontakty – např. zápasy v ringu (přehazovaná s kroužky) a v lacrosu. Vypomohli jsme také s dopravou k lékaři a s hlídáním jejich tábora, když se v okolí potulovali nekalé živly. Na oplátku jsme se mohli všichni svézt na poníku, kterého děvčata měla zapůjčeného z nedaleké farmy. Také nám občas půjčily jejich kánoi - nebo šlohly v noci naší hlídce káru na vodu.

1. týden tábora: 1.8.1999 – 8.8.1999

2. týden tábora: 9.8.1999 – 15.8.1999

3. týden tábora: 16.8.1999 – 21.8.1999

Zhodnocení tábora:

   Místo tábora včetně rybníka Štikáče nás dle očekávání nezklamalo (byli jsme zde již v roce 1996 a 1997). Počasí bylo první týden naprosto bez chyby, druhý a třetí týden také krásný, ale občas sprchlo. Třetí týden se ale citelně snížily noční teploty – klesly až na 9-10 stupňů. Potvrzuje to naši zkušenost, že nejlepší termín pro tábor je od 24. července do 14. srpna. Řekl bych, že chování a ukázněnost účastníků tábora se proti loňskému roku vylepšila a též je vidět pokrok ve skautských dovednostech – u některých hochů jsou ty čtyři roky v oddíle znát. Bohudík nedošlo k žádným vážnějším zraněním ani onemocněním.

   Opět jako každoročně nám velmi pomohly maminky, které nám vařily (Věra a Alka). Letos s chodem tábora také 1. týden vypomáhal Láďa  (Ivo nedostal od nového zaměstnavatele dovolenou). Velmi si vážím také pomoci bývalého člena našeho oddílu Jakuba a Králíčka, kteří se letos zúčastnili celého tábora.

   A proč jsme tábor pojmenovali Tábor Tatanka-Pi ? Králíček při stavbě týpí objevil u stanu příručku "Táboříme v týpí", ve které je na konci indiánský slovníček - a tento se stal jeho přičiněním velice populární mezi osazenstvem tábora. Nejoblíbenější zřejmě bylo rčení: Tatanka-Pi s ukazováčkem mířícím někam k obzoru. Tak proto .....