Na sobotu dne 14. 3. 2015 jsem dostal na starost jednodenní oddílovou výpravu. Ihned jsem začal přemýšlet, kam bych mohl náš oddíl vzít a po chvilce jsem dostal nápad, jak zabít dvě mouchy jednou ranou – vzpomněl jsem si totiž, že nedaleko Zbečna stojí zřícenina starého hradu Jenčov a zároveň jsem si také vzpomněl, že se cestou k němu dá hrát na mobilu taková speciální hra, takže jsem aspoň mohl ukázat klukům něco nového.
     Sraz jsme si dali brzy ráno na autobusovém nádraží a pak už se vydali přes Kladno až do vesničky Sýkořice. Z té nás čekala okolo 6 km dlouhá cesta až na hrad. Při výstupu z autobusu nás pak zastihla menší vánice, takže to spíš než na ,,tajuplnou“ vypadalo na ,,polární“ výpravu. Ale třeba Tučňáci si z toho vůbec nedělali hlavu, neboť když jsme se na chvilku schovali na autobusové zastávce, tak neměli problém si z kusu papíru a pomocí křesadla udělat malinký ohýnek na zahřátí:-D. Vánice po chvíli přestala a my se mohli vydat na cestu.
     První tři kilometry utekly jak voda a tím pádem mohla pomalu začít hra provázející skoro celou výpravu. Došli jsme totiž ke staré a neudržované studánce, což pro mě bylo znamení, abych se vydal kousek napřed. Došel jsem k nejbližšímu rozcestí a v okruhu několika metrů od něho jsem schoval dvě krabičky s nápovědou k jedné šifře. Lulu (jako spoluorganizátor této výpravy) si mezitím zahrál s kluky hru ,,Stronzo“, což znamenalo, že on šel pár metrů před nimi, a když se otočil, tak se všichni nesměli ani pohnout. Kdo se pohnul, tak… to už bohužel nevím, vzhledem k tomu, že jsem u toho nebyl, ale je možné, že třeba dostali nějaký trestný bod, nebo byli nějak jinak ,,poškozeni“.
     Původně byla celá ta velká hra vymyšlena pro tři družiny, ale jelikož bylo kluků velmi málo (třeba nulová účast osmičlenných jaguárů mě hodně zklamala), tak jsem musel udělat pouze dvě skupiny – jedna Tučňáků a druhá Bobrů s Gepardy. To však nebránilo tomu, abych to přeci jen neudělal trochu zajímavější, takže jsem se rozhodl, že do hledání těch dvou krabiček zapojím i Stonožku s Fandou. Těm se podařilo najít jednu krabičku s nápovědou a Bobrům s Gepardy druhou, tudíž bez nápovědy byli jen Tučňáci. Mezitím, co kluci hledali krabičky, jsem se já, David a Lulu vydali napřed připravit další část hry. Při ní se měli kluci vydat po chvíli za námi a hledat kolem cesty schované lístečky. Nalezení čistého lístečku znamenalo v další části hry odečtení pěti vteřin z času družiny a nalezení lístečku s kroužkem značilo odečtení deseti vteřin. Tyto lístečky pak kluky dovedly až k památnému Břetislavovu dubu, kde již čekal neznámý poutník (aneb moje maličkost), aby jim řekl něco o jejich další cestě. Dozvěděli se, že mají za úkol zachránit zakletou princeznu z hradu obklopeného šípkovými trny (připomíná vám to něco?;-) ). K princezně se ale mohli dostat až po nalezení a následném vyluštění dvou šifer a po úspěšném zvládnutí té mobilní hry, o které jsem psal na začátku. Jejich hlavní odměnou mělo samozřejmě být získání srdce zakleté princezny, ale aby je poutník ještě trochu motivoval, tak se rozhodl, že každému z nich za splnění úkolu dá část svého výdělku (aneb peníze důležité pro půlroční hru, kterou nyní hrajeme). Vítězné družině se rozhodl dát 120 svých peněz (přesnou měnu, ve které bychom počítali, nemáme určenou) a té druhé 90, což určitě sloužilo jako pořádná motivace a velká škoda pro ty, co na tuto výpravu nejeli (ale zase se nebojte, podobné rozdávání tu nebylo naposledy;-) ). Během tohoto setkání však došlo ještě k jednomu zvratu a to ve chvíli, kdy na naši skupinu zaútočil neznámý divoch (zde nutno poznamenat výborný Davidův herecký výkon:-D ). Poutník svým mečem naštěstí divocha odrazil a mohl tak družinám vysvětlit, že to býval jeho velký přítel, který se také vydal hledat zakletou princeznu, avšak neuspěl a zbláznil se z toho. Poutník tedy všechny nabádal, aby byli velice pozorní a nedopadli jako jeho přítel. Pak už jim jen řekl, že v okolí dvaceti metrů mají hledat krabičky s první šifrou a že se jim od té chvíle měří čas až do momentu, kdy zachrání princeznu.
     Chvíli to trvalo, ale poté už každá družina (dokonce i Stonožka) našla svoji krabičku se šifrou a mohli se tak všichni pustit do luštění. K této šifře ještě tu nalezenou nápovědu nepotřebovali, protože to byla velice jednoduchá šifra, která se dala zvládnout i bez ní. První byli Tučňáci, poté Stonožka a nakonec Bobři. V šifře byl popis místa, kde měli najít druhou šifru, avšak nebylo to nikým moc pochopeno, takže chvíli trvalo, než se všichni dostali na správné místo. U druhé šifry už tedy mohli použít i tu získanou nápovědu. Tučňáci to chvíli museli zkoušet bez ní, ale po pěti minutách měl jejich kontrolor svoleno, aby jim ji ukázal. Avšak i s nápovědou byla tato šifra pro ně velkým oříškem. Tučňáci ale pochopili její smysl o něco dříve, takže si konečně mohli spustit mobilní hru. Ta je s pomocí navigace vedla po cestě k hradu a přitom jim vyprávěla příběh – ale bylo jen na nich, jestli princeznu zachrání svými rozhodnutími dříve či později. Nebudu zde převyprávět celý příběh této hry, kdyby si to náhodou četl nějaký geokačer, který by se chtěl nechat překvapit. Tato hra je totiž součástí celosvětové hry geocaching a za sebe i za kluky musím říct, že je moc povedená. Více o ní můžete nalézt zde: http://www.geocaching.com/geocache/GC5KN5V_zamek-sipkovy (samozřejmě jen za předpokladu, že máte účet na stránce geocaching.com).
     Po úspěšném zvládnutí hry jsme si všichni udělali buřtíky na ohni připraveném výhradně Tučňáky (za což jim tímto znovu děkuji), rozloučili se se Stonožkou, který to vzal údolím říčky Vůznice až do Nižboru na autobus do Prahy, prohlédli si hrad a po hodině zde strávené se mohli vydat na nejbližší autobusovou zastávku.
     Ještě abych nezapomněl na výsledky hry – asi o pět minut (započítáno i s odečtením času za nalezené lístečky při cestě k Břetislavovu dubu) zvítězila družina Tučňáků! Gratuluji!!! I když Bobři s Gepardy vůbec nemusí smutnit, neboť i jejich odměna byla poměrně hodně vysoká…
     Autobus domů jsme stihli úplně bez problémů, takže vše vyšlo, jak mělo. Mně se jako organizátorovi výprava až na počáteční neduhy počasí moc líbila a jsem rád, že jsme také vyzkoušeli trochu něco nového. Zřícenina hradu Jenčov v romantickém kraji chráněné přírodní rezervace Vůznice se stejnojmennou říčkou zde protékající je opravdu nádherná a doporučuji ji navštívit všem, kdo tímto krajem budou projíždět. Klukům, kteří s námi jeli, děkuji za účast a věřím, že se jim tam líbilo tak jako mně.
                                                                                                           Packa